Rambo Sylvester Stallone dál marně hledá klid

Koktejl

Psal se rok 1982 a na plátnech kin startoval svou pouť jeden z nejvíce kasovních akčních hrdinů – Rambo. To ovšem ještě jeho tvůrci netušili. Námětem pro film Teda Kotcheffa byla kniha spisovatele Davida Morrela Rambo: First blood a na scénáři spolupracoval i hlavní protagonista Sylvester Stallone. Ten dal ostatně k filmové verzi impuls.

Vize společnosti 22. století. Ad astra zve na cestu vesmírem i do vlastní duše
Přečíst článek ›

Líčil klopotný návrat vietnamského vojáka do americké reality, pro niž je jeho výbušná povaha a válečná minulost víceméně na obtíž. A udělá z něj samotářského štvance, který postupně vystřídá kulisy amerických hor, vietnamské džungle i horkého písku Afghánistánu. Po 37 letech a čtyřech filmech máme v kinech cosi jako epilog. Rambo: Poslední krev.
Zesláblý veterán
Vietnamský veterán – tak jako jeho představitel – zestárl. Na festivalu v Cannes, kde se promítaly první ukázky z filmu, třiasedmdesátiletý herec přiznal, že ho akční scény vysílily. Časy, kdy John Rambo padal ze skal do peřejí a vyhazoval do vzduchu, co se dalo (od trafostanice až po benzínku), jsou ty tam. Pravda, jednu krátkou vzpomínku na ně si herec dopřál alespoň ve finále Poslední krve. S výzbrojí, jakou běžní hospodáři na farmě (kde se John usadil) nedisponují. Lukem a šípy počínaje, samopaly a opakovací puškou konče. Nemluvě o trhavinách. Za takovou reklamu by se nemusela stydět ani americká zbrojovka či výrobce semtexu.
[embedded content]
Stručně k ději, dá-li se tak tato směs klišé nazvat. Rambo tráví seniorské chvíle na arizonském ranči, odkud navzdory zákazu uteče jeho neteř do Mexika, aby konečně potkala svého otce. V Mexiku padne do rukou pasáků drogových bossů a její osud je zpečetěn. Rambo se rozzlobí, odveze ji zpět a naštve bossy. Opevní se na ranči, z nějž udělá de facto minové pole včetně pozemku, a čeká návštěvu. Pak už jen lítají třísky, kusy země, kamenů a proudy krve. Bohužel ne poslední – ačkoli to titul slibuje.
Proč?
Po pravdě, mnoho z jiskrného vietnamského veterána nezbylo. Přišel o kštici, zato přibylo vrásek a šejdrem posazené oko, po většinu času chmurně hledí za obzor, vede v sedle dialog s půvabnou chráněnkou a nimrá se v neklidném nitru. „Válku mám věčně v hlavě. Nejde vypnout,“ trousí moudra někdejší rebel, zatímco ho schovanka – než se z ní stane padlý anděl – školí v tom, že dopisy se už nepíšou.

Tak trochu hollywoodská romance. Marťanské lodě lákají na Elišku Křenkovou
Přečíst článek ›

Sem tam rozčilují nelogičnosti, třeba proč John vpadne doprostřed bandy pasáků a nechá se zmasakrovat, místo aby počkal na noc? Proč je dívčin otec takový hajzl, až se mu jeho řeč nedá věřit? Proč tu za každou cenu musí statovat (samozřejmě nezávislá) novinářka, když posléze vypadne z příběhu? Nemluvě o tom, že naštvaná partička skoro poslušně naskáče do Rambovy podzemní chodby, kde to nezná, a je evidentní, že jde o past. Tak natvrdlí pasáci zase nejsou. Zvlášť když jsou z Mexika. Slibovaná brutalita a pomsta navíc přichází až samém finále. Je dobrá, Rambo ji koření hudebním nářezem z přenosné věže, uteče ale jako nic, člověk si ji skoro neužije. Špatný režijní timing.
Pro ty, kteří by si rádi vydechli, že sága má tečku, je tu špatná zpráva. V přípravách je totiž New Blood – nová krev. Hádejte čí.
Hodnocení Deníku: 50 procent